Yang Cheng-fu v předmluvě ke své knize, vysvětlující bojové využití rodinného kung-fu, uvedl mimo jiné několik zásadních myšlenek, jejichž platnost je stále aktuální (a bude aktuální do té doby, dokud bude existovat jediný student Tai Ji Quan rodiny Yang). Jsou to věci, které musíme mít stále na paměti a přistupovat k umění, jež je nám předáváno, s pokorou a úctou k předchozím generacím mistrů, kteří jej vytvořili.
Yang Cheng-fu (1883-1936)
Je jen jedna škola Tai Ji Quan, neexistují žádné dva způsoby, jak se mu naučit. Nenechte se zmást vlastním chytračením a nic bláhově nepřidávejte ani neubírejte. Tyto metody byly rozvinuty dřívějšími mistry. Pokud měly být provedeny nějaké změny nebo opravy, mí předkové je již do systému zahrnuli. Proč by tyto změny čekaly až na naši generaci? Doufám, že se pozdější studenti nebudou zajímat pouze o vnější stránku věci, ale budou usilovat o to, co je uvnitř. Pokud chcete dosáhnout nejvyššího poznání, musíte být trpěliví a dosáhnete jej. Důležité jemné detaily bojových pozic nemohou být pochopeny jen na základě vnějšího vzhledu sestavy, ale musí na ně být pohlíženo v kontextu myšlenky, která vše spojuje do jednoho celku.
Umění Tai Ji Quan nebylo vytvořeno k tomu, abyste se mohli vrhat do sporů či testů síly. Nesmrtelný San-feng měkký box vytvořil také pro posílení našeho zdraví. Lidé, kteří si přejí chránit svá těla a kultivovat jejich přirozenost, aby předešli nemocem a podpořili svou dlouhověkost, bez ohledu na to, zda jsou to učenci, lidé vyzáblí či slabí, staří nebo mladí, ženy nebo muži, všichni mohou studovat toto umění. Ti, kdo budou vytrvalí, se dočkají výsledků. Účel Tai Ji Quan nespočívá v používání síly, ale v tom, abychom se síly nemuseli obávat. Pokud na mě zaútočí někdo s velkou silou, spoléhám na největší poddajnost. K tomu, abych získal převahu, stačí jen následovat jeho sílu a vzít si ji od něj.
(Yang Cheng-fu – Louis Swaim, The Essence and Applications of Taijiquan, Berkley 2005, s. 12-13. Překlad: Jana Hrbáčová, prosinec 2016)
Níže uvedený přehled generací rodiny Yang se soustředí jen na ty osobnosti, které se významnou měrou podílely na vzniku a vývoji rodinného kung-fu, stejně jako na jeho předávání dalším generacím. Kompletní genealogii zpracovanou Zdeňkem Kurfürstem najdete zde: Linie rodiny Yang
První generace rodiny Yang
Yang Lu-chan (1799-1872), zakladatel Tai Ji Quan rodiny Yang, se od dětství zajímal o bojová umění. Nejprve studoval severočínský styl Hong Quan, který mu poskytl základ. Později měl možnost učit se od Chen Chang-xina, v jehož umění se mísil styl Pao Chui rodiny Chen spolu s vnitřním wudangským stylem mistra Jiang Fa, jenž byl pokračovatelem tradice bojového umění založené legendárním taoistou Chang San-fengem. Z těchto kořenů tedy Yang Lu-chan vytvořil své kung-fu, díky němuž se stal vynikajícím bojovníkem. Po letech se vrátil do rodného města a začal vyučovat bojové umění. Současně s tím se objevili vyzyvatelé, kteří chtěli prověřit Yang Lu-chanovy schopnosti. Tehdy se ukázalo, že ačkoli jeho pohyby vypadají navenek jemně, nikdo jej není schopen porazit. Vnější vzhled jeho stylu vedl k tomu, že jej lidé začali nazývat Mien Quan (Bavlněný box). Jeho schopnosti byly natolik velké, že protivníka nikdy nezranil – stačilo mu neutralizovat jeho sílu – odtud pochází druhý název Hua Quan (Neutralizující box). Yang Lu-Chan byl později doporučen k císařskému dvoru jako instruktor bojového umění, který vyučoval nejen císařské stráže, ale také samotné členy císařské rodiny (proto získal přezdívku „Osm princů“). Jelikož nikdy neprohrál žádný boj, říkali mu také „Nepřemožitelný Yang“. Jeho umění, uvnitř tvrdé, ale navenek jemné a poddajné jako ocel v klubku vlny, mu umožňovalo snadná vítězství nad všemi protivníky. Tehdy na císařském dvoře také získalo název, pod nímž je známe dodnes – Tai Ji Quan, doslova Pěst Nejvyššího vrcholu či Pěst Velkého předělu. Za tento fakt rodina vděčí učenci Ong Tong-hemu, který při sledování Yangova způsobu boje postřehl podobnost s principem Tai Ji z čínské taoistické kosmologie. (Tai Ji představuje Velký předěl či Nejzazší vrchol, při němž z počátečního stavu Wu Ji vyvstávají protiklady Yin a Yang, tvořící základ světa.) Učenec tehdy zapsal verš, který dal Yangovu stylu název na celá následující staletí: „Ruce držící Taiji zatřesou celým světem, hruď obsahující nejzazší schopnosti porazí shromážděné hrdiny.“
Druhá generace rodiny Yang
Yang Ban-hou (1837-1892), prostřední ze tří synů Yang Lu-chana, cvičil pod otcovým vedením od raného dětství. Yang Lu-chan byl velmi přísný učitel a Yang Ban-hou se prý dokonce pokusil o sebevraždu, aby tvrdému tréninku unikl. Naštěstí se mu to nepodařilo a díky tomu, že byl velmi talentovaný, brzy rodinné kung-fu zcela ovládl a stal se vynikajícím bojovníkem. Podobně jako jeho otec, také Yang Ban-hou působil na císařském dvoře jako instruktor stráží. Při tréninku byl velmi temperamentní a díky tomu, že měl vysoké nároky a byl na studenty nesmírně přísný, prý neměl příliš mnoho žáků.
Yang Jian-hou (1839-1917), nejmladší syn Yang Lu-chana, údajně nebyl tak talentovaný jako jeho starší bratr Yang Ban-hou. Traduje se historka, že také on v dětství toužil vyhnout se tvrdému tréninku s otcem, a proto se několikrát pokusil o útěk z domova – chtěl se stát mnichem. Ani jemu se však jeho záměr nepodařil, a tak mu nezbylo než cvičit dál. Nakonec i on rodinné kung-fu zcela ovládl a dostal se na nejvyšší úroveň. Díky své vlídnosti a empatii byl oblíbeným učitelem a měl mnoho žáků. Také on vyučoval na císařském dvoře.
Třetí generace rodiny Yang
Yang Shao-hou (1862-1930), nejstarší ze tří synů Yang Jian-houa, cvičil pod vedením svého otce a také strýce Yang Ban-houa, jemuž se do značné míry podobal schopnostmi i povahou. Byl vynikajícím bojovníkem a spolu s mladším bratrem Yang Cheng-fuem se stal významným učitelem. Stejně jako jeho strýc Yang Ban-hou byl však na žáky velmi tvrdý, a proto nebylo mnoho těch, kteří by trénink s ním vydrželi. Později vyučoval pouze soukromě pokročilé studenty. Vytvořil verzi sestavy, jež se cvičila ve značné rychlosti a vyžadovala zvládnutí všech technik na vysoké úrovni.
Yang Cheng-fu (1883-1936), nejmladší syn Yang Jian-houa, studoval rodinné kung-fu pod vedením svého otce a také strýce Yang Ban-houa. V dospělosti se z něj stal významný učitel, který cestoval po celé Číně a vyučoval umění Tai Ji Quan. Původně vyučoval jen soukromě, od roku 1925 však začal učit v Šanghaji také veřejně. Pro výuku na veřejnosti bojové umění své rodiny upravil – ze staré sestavy zcela vypustil kopy ve výskoku a techniky používající výbušnou sílu (Fa-jing), a navenek sestavu zjemnil, aby ji mohlo cvičit co nejvíce lidí bez ohledu na věk či zdravotní stav. Díky němu se cvičení Tai Ji Quan stalo populárním po celé Číně a bylo považováno mimo jiné také za vynikající léčebný systém. Dynamické pohyby a techniky Fa-jing však samozřejmě z rodinného kung-fu nezmizely, dodnes se cvičí např. v sestavě Chang Chuan (Dlouhá pěst), kterou Yang Cheng-fu také vyučoval. Yang Cheng-fu byl podobně jako jeho předkové skvělým bojovníkem, který nebyl nikdy poražen. Byl také vynikajícím učitelem, který si uvědomoval nutnost zachování písemných dokumentů o rodinném kung-fu pro další generace. Proto požádal svého žáka Chen Wei-minga, aby sepsal tři knihy, které se v podstatě skládaly ze zápisků z výuky či rozmluv s učitelem, a v případě posledních dvou knih také z fotografií pozic. Později však Yang Cheng-fu dospěl k názoru, že je potřeba tyto publikace doplnit o další knihu, která se bude zabývat rodinným kung-fu komplexněji. Sepsal ji sám a doplnil novými fotografiemi, které ukazují jednotlivé pozice dlouhé sestavy v jeho provedení. Tato kniha vyšla s pomocí Yang Cheng-fuova žáka Dong Ying-jie v roce 1931 a jejím cílem bylo osvětlit bojové využití jednotlivých pohybů z dlouhé sestavy. O tři roky později byla kniha zrevidována a doplněna rozšiřujícími komentáři dalšího Yang Cheng-fuova žáka, Chen Man-chinga, který byl klasickým vzdělancem a do textů vysvětlujících principy bojového umění zakomponoval mimo jiné i odkazy na Knihu proměn a další klasická literární díla.
Bibliografie: Chen Wei-ming, Tai Ji Quan Shu (Umění Tai Ji Quan), 1925; Chen Wei-ming, Tai Ji Jian (Meč Tai Ji), 1928; Chen Wei-ming, Tai Ji Quan Dawen (Otázky a odpovědi o Tai Ji Quan), 1929 (vydáno v českém překladu: Chen Wei-ming, Tai Ji Quan. Otázky a odpovědi, překl. Zdeněk Kurfürst 2005).
Yang Cheng-fu, Tai Ji Quan Shiyongfa (Použití metod Tai Ji Quan), 1931.
Yang Cheng-fu, Tai Ji Quan Tiyong Quanshu (Esence a aplikace Tai Ji Quan), 1934 (vydáno v anglickém překladu: Yang Cheng-fu, The Essence and Applications of Taijiquan, překl. Louis Swaim 2005).
Čtvrtá generace rodiny Yang
Yang Sau-chung (1910-1985), nejstarší syn Yang Cheng-fua, studoval rodinné kung-fu pod vedením svého otce od osmi let. Ve věku čtrnácti let byl natolik pokročilý, že mohl otci pomáhat při výuce žáků jako asistent, a od svých devatenácti let vyučoval samostatně po celé Číně představitele obchodních firem i vládní úředníky. V roce 1949 odešel do Hong Kongu, který byl v té době pod britskou správou, a zde strávil zbytek svého života vyučováním bojového umění. Vzhledem k tomu, že jeho tři mladší bratři Yang Zhen-ji (1921–2007), Yang Zhen-duo (1926-) a Yang Zhen-guo (1928-) zůstali v kontinentální Číně, došlo k rozdělení rodiny na více linií – proto v naší škole hovoříme o hongkongské linii rodiny Yang. Yang Sau-chung vyučoval v Hong Kongu mnoho studentů, z nichž tři přijal za své přímé žáky. Byli to: Ip Tai-tak, Chu Gin-soon a Chu King-hung. Kompletní systém rodinného kung-fu však Yang Sau-chung předal pouze svým třem dcerám, Yang Tai-yee (1950-), Yang Ma-lee (1952-) a Yang Yee-lee (1958-). Podobně jako jeho otec Yang Cheng-fu, také Yang Sau-chung sepsal knihu, vysvětlující praktické využití Tai Ji Quan rodiny Yang pro sebeobranu. Tato kniha byla určena především pro pokročilé studenty. K fotografiím svého otce připojil další s vysvětlujícími poznámkami o akci a protiakci – jak sám píše, kvůli kapacitním možnostem knihy však vždy zvolil nanejvýš dvě z mnoha variant aplikací. Na některých fotografiích je Yang Sau-chung zachycen při cvičení se svou manželkou, dcerami Yang Ma-lee nebo Yang Tai-Yee, na jiných se svým prvním žákem Ip Tai-takem či studentem Fong Toa Yiu. Kniha obsahuje také soupis všech 124 pozic dlouhé sestavy rodiny Yang. Poprvé vyšla v čínštině roku 1962, později byla přeložena do angličtiny.
Bibliografie: Yang Sau-chung, Practical Use of Yang Tai Chi Chuan (It´s Applications and Variations), 1976, 2000, 2006.
Pátá generace rodiny Yang
Yang Ma-lee při cvičení se svým otcem Yang Sau-chungem (foto z knihy Practical Use of Yang Tai Chi Chuan)
Yang Ma-lee (1952-), představitelka páté generace rodiny Yang, je současnou hlavou hongkongské linie rodiny. Tai Ji Quan studovala pod vedením svého otce od osmi let. Přijala tři přímé žáky, kterým jako jediným nečlenům rodiny předává kompletní systém rodinného kung-fu. Jsou to: John Conroy (USA, Rhode Island), Jim Uglow (Velká Británie, Londýn) a Joe Balthazar (USA, Passadena).
Jim Uglow, s nímž jsou spojeny školy Tai Ji Quan rodiny Yang v České a Slovenské republice, studoval Tai Ji Quan nejprve deset let pod vedením Chu King-hunga (třetího žáka Mistra Yang Sau-chunga), a poté také pod vedením Chu Gin-soona (druhého žáka Mistra Yang Sau-chunga). Pod vedením Si-fu Yang Ma-lee studuje od roku 1997.
Naše škola je na hongkongskou linií rodiny Yang napojena prostřednictvím Zdeňka Kurfürsta, který je od roku 2002 přímým žákem Si-fu Jima Uglowa. Jako zakladatel první školy této linie v České republice vyučuje Tai Ji Quan rodiny Yang od roku 2003 v Brně. Pod vedením Zdeňka Kurfürsta studují žáci a vedoucí jednotlivých škol, sdružených v asociaci Wu Long Jiao Zhu. Od roku 2004 jezdí do České republiky pravidelně vyučovat také Si-fu Jim Uglow, který předává kung-fu rodiny Yang vedoucím jednotlivých škol na soukromých lekcích. S oběma učiteli se lze setkat na seminářích, které jsou určeny výhradně pro členy našich škol.
Doplnění bibliografie rodiny Yang
Další texty členů rodiny Yang byly vydány v anglickém překladu v těchto publikacích:
Douglas Wile. Tai Chi Touchstones. Yang Family Secret Trasmissions, 1983 (vydáno v českém překladu: Prubířské kameny ověřující pravost umění Tchaj-ťi čchüan neboli Tajná předání rodiny Jangů, překl. Miroslav Krůta a Gabriela Zoubková, 2003).
Douglas Wile, Lost T’ai-chi Classics from the Late Ch’ing Dynasty, 1996.
Yang Jwing-ming, Tai Chi Secrets of the Yang Style, 2001.
