Kung-fu je cesta

Často se stává, že se mne lidé, kteří projeví zájem o Tai Ji Quan, ptají „Za jak dlouho se to naučím?“, „Kolik se toho naučím za měsíc?“, případně „Jak dlouho trvá ten kurz?“, a mně je jasné, že by rádi slyšeli jednoznačnou odpověď.  Tu lze ale nalézt jen v pochopení významu samotného pojmu kung-fu, který doslova znamená „dovednost získaná v průběhu času“. Podmínkou je trpělivost, odhodlání a důvěra v učitele. Vše ostatní záleží jen na tom, kolik času jsou lidé ochotni cvičení věnovat. Neexistuje žádná zkratka, žádné „instantní kung-fu“. A to je v dnešním uspěchaném světě jedině dobře, alespoň já to tak vnímám. Je dobře, že i dnes existují věci, které nás přimějí na chvíli zpomalit, zklidnit se a naplno prožít ono „tady a teď“.

Kung-fu rodiny Yang se tradičně předává mezi učitelem a žákem způsobem, jehož účinnost prověřila staletí.  Žák dostává další informace v okamžiku, kdy je na ně připraven. Jakmile zvládne základy, dostává se k vyšším úrovním, jež zahrnují vnitřní principy, které nejen že zdokonalují jeho schopnost sebeobrany, ale také zlepšují jeho vnímání vlastního těla a umožňují mu převzít nad ním vládu do míry, o jaké se mu dříve nesnilo. Je to dobrodružná cesta, neboť pochopení přichází postupně, jako když do sebe zapadají jednotlivé části skládačky.  „Vedlejším efektem“ je pak také zdraví, psychická pohoda a k tomu vyhlídka na dlouhověkost jako bonus.  No řekněte, nestojí to za to?