Pro někoho předmět hodný obdivu, který přímo vybízí k tomu, aby byl s úctou uchopen do ruky, pro jiného kus železa, plnící ryze utilitární funkci. Ačkoli druhý typ lidí zcela nechápu, respektuji, že ne každý má k chladným zbraním pozitivní vztah a ne každý touží po tom, sevřít v dlani jílec a pocítit váhu čepele čekající jen na to, nechat se vést jeho rukou. Přiznám se, že patřím k lidem prvního druhu, a proto mne těší, když se mezi mými žáky najde někdo, kdo touží po tom, naučit se ovládat meč. Tato možnost je otevřena každému, kdo se cvičení Taiji věnuje systematicky a zvládne celou Sestavu 124 forem rodiny Yang.

Rodina Yang používá dva typy mečů: Jian  剑- rovný meč s oboustranným ostřím, a Dao 刀 – prohnutý meč (nazývaný také šavle) s jednostranně broušeným ostřím, jehož čepel prošla během staletí mnoha obměnami. Jian patřil v Číně od pradávna k odznakům společenského postavení a dá se říci, že byl zbraní „vyšší třídy“, zatímco Dao bylo zbraní ryze vojenskou. Jian se používal také v taoistické magii k zahánění démonů (tyto meče byly opatřeny speciální výzdobou, která měla umocnit účinnost „duchovní zbraně“). Umění Feng Shui, zabývající se harmonizací obydlí, dodnes zahrnuje doporučení týkající se správného umístění meče v bytě tak, aby jeho obyvatelům přinášel prospěch.

Technologie výroby čepelí patřila od pradávna k vysoce střeženým tajemstvím a dnes existuje jen nemnoho mečířů, kteří jsou schopni zhotovit meč stejné kvality jako před staletími. Je jich málo, ale jsou, a díky nim přetrvává umění této obdivuhodné kovářské práce dodnes. Pro běžné cvičení stačí v podstatě jakýkoli dobře vyvážený meč z vysokouhlíkové oceli, ale ten, kdo má k věci trochu hlubší vztah, dokáže ocenit dokonalost damascénské oceli zhotovené překládáním dvou pečlivě vybraných typů materiálu, přičemž jedna vrstva je vždy tvrdá (a křehká), zatímco druhá je pružná (a měkká). Vrstvy se zkují dohromady a poté se opět překládají, až vznikne několik tisíc vrstev, díky kterým získá výsledná čepel ideální vlastnosti. Typickým vnějším znakem damascénské čepele je kresba, prozrazující, jak byly vrstvy kladeny. Tato kresba, která vynikne po zakalení, vybroušení a vyleštění, patří k hlavním kritériím hodnocení meče. Proces výroby damascénské čepele je časově nesmírně náročný, ale vzniklý meč je uměleckým dílem, které se může stát rodinným pokladem předávaným po celé generace.